Ideas are the foundation of life

Stařenčina rada.

18. února 2011 v 22:27 | Andy |  Povídky
Byla půlnoc a začalo se stmívat. Dostal jsem strach, naštěstí jsem nebyl sám, ale s mím psem. To mne alespoň trochu uklidňovalo. Druhý den jsem měl jít poprvé do nové školy, protože zde bydlím krátkou dobu.  Můj otec zemřel, ale žije se mnou ještě matka. Je velmi laskavá a ve všem mi s ochotou vyhoví.  Když tu náhle někdo zaklepal na dveře a mnou projel mráz. Byla bouřka. Šel jsem ke dveřím , pomalu je otevřel, ale nikdo tam nebyl. Podruhé, zase někdo klepe na dveře a zase nic. Potřetí a stojí tam stará paní, prosící o přečkání bouřky v tomto příbytku. Sice trochu nejistě, ale stejně jsem odkývl že může zůstat. Kdybych jí řekl ne měl bych  z toho špatný pocit. Vypadal tajemně a však se ukázalo, že to jest milá a důvtipná žena. Když přišla má matka, nečekal jsem, že bude souhlasit, aby ještě zůstala. Byl jsem rád.  Po delší době jsem zjistil, že tato ušlechtilá stařenka nemá kde spát a co do ústkaždý den dát.  Nakonec jsme se dohodli, že může bydlit u nás a stane se mou babičkou, která mi vždy chyběla a která by mne mohla pohlídat, když nebude máti doma. Ve škole se mi docela líbilo, až na kolektiv, který mne npřijal mezi sebe. Byl tu jen pouhý jeden chlapec, jenž byl ochoten mne provést a vše potřebné ukázat. Stali jsme se kamarády. Ostatní nás šikanovali. Babička vždy pravila, abych to řekl a měl nějaký důkaz. Mě to však přišlo ubohé utíkat z boje. Byli však silnější a o poměrně velký kus vyšší než mi.


-TO BE CONTINUED-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama